Archiv autora: admin

Hry, filmy a zásobníky k vraždění nevedou

Spojenými státy a celým civilizovaným světem otřásl další z řady hrůzných činů, kdy dvacetiletý mladík Adam Lanza během chvíle zavraždil na Základní škole Sandy Hook v Newtownu 27 lidí a následně pak i sebe. Tento čin není prvním, a podle mého názoru rozhodně ani posledním, jakkoli bychom si to všichni přáli. Případy vražedného řádění mladého člověka se velmi pravděpodobně budou ještě v budoucnu opakovat, ať se nám to líbí nebo ne. Jistě si vzpomeneme na podobnou událost z března roku 2009, kdy sedmnáctiletý Tim Kretschmer vtrhl na střední školu v německém Winnendenu a postřílel devět žáků společně s třemi učitelkami, takže tento problém se zdaleka netýká pouze Spojených států, ale i nás všech zde v Evropě.

Pokaždé, když se něco podobného přihodí, nastane krátké období velkých diskusí o tom, co by se mělo udělat, aby takové věci nebyly možné, padají silná slova, patetická prohlášení, zejména pak směrem ke zpřísňování zákonů o zbraních a jejich držení, směrem k úvahám o zákazu bojových her typu paintball či airsoft, popř. k úvahám o omezení počítačových her a filmů s tématikou násilí a agrese. Stejně tak tomu bylo i v roce 2009, kdy tehdejší německá vládní koalice CDU/CSU a SPD plánovala tyto zákony zpřísnit. A mimochodem, Tim Kretschmer svůj masakr na střední škole provedl v době, kdy Německo mělo již tehdy nejpřísnější zákony tohoto druhu v Evropě.

Celý příspěvek

Česká transformace 2012: Bezohlednost má zelenou!

Bezohlednost se v České republice začíná stávat společenskou normou. Obecně začíná být vnímána jako bezmála občanská ctnost. Bezohlednost se stává symbolem úspěchu, síly a moci, symbolem svobodného života a úcty k individuálnímu soukromí v české demokratické společnosti. Bezohlednost je vysokou tržní hodnotou lidského kapitálu.

Na českých silnicích se lidé vzájemně zabíjejí, patříme v tomto ohledu mezi čtyři nejhorší země v Evropě. Čeští řidiči se vyhazují ze silnic do polí, vztekle přejedou člověka, který hájí svá práva, všichni kolem nich jsou zde pouze v roli překážejících objektů na cestě k vlastnímu cíli. V posledních dnech se biologicky zhmotňuje otrávenost veřejnosti díky bezohlednému použití metylalkoholu k osobním ziskům, což si vybírá na lidských životech daň z otrávenosti, vůči které je DPH směšná.

Celý příspěvek

Věci veřejné jako zrcadlo české politiky

V uplynulém víkendu jsem si pozorně poslechl celou tajnou nahrávku Kristýny Kočí, kterou pořídila na neformálním večírku Věcí veřejných, kde se Vít Bárta setkal se svými nejvěrnějšími, včetně obou „jidášů“. Řeči, jež se na inkriminovaném večírku vedly, jsou v pravdě alarmující a z určitého pohledu i šokující, neboť poukazují na celou řadu konspiračních a nekalých praktik v současné politice, resp. veřejnosti ukazují tyto praktiky v celé své sprosté nahotě.

Ano, účastníci byli opravdu opilí, jak se celou věc snaží „omluvit“ Vít Bárta a Radek John, avšak oba již nedodali, že nikdo z přítomných nebyl opilý vínem, ale pocitem bezmezné moci. Myšlení, artikulace a projev všech účastníků jsou na zmíněné nahrávce formálně naprosto v pořádku a jejich logika je zcela konzistentní, přímočará, proto také tak děsivá. Z jednotlivých projevů je zcela zřejmé, že se zde sešla skupina lidí, kteří přesně vědí, co dělají a čeho chtějí dosáhnout, bez jakýchkoli skrupulí. Diskuse je prostá byť i jen minimálních hlubších myšlenek, idejí či programu, naopak se zde jedná o poradu podnikatelů, kteří nejrůznějšími machinacemi, zcela za hranicí společenské etiky a kultury, hodlají naplňovat své mocenské cíle.

Celý příspěvek

(Ne)moc „vlády rozpočtové odpovědnosti“

Pomalu, ale jistě, se blíží první výročí loňských parlamentních voleb, ve kterých nakonec zvítězila pravicová koalice ODS, TOP 09 a soukromé politicko-podnikatelské firmy pana Víta Bárty, populisticky přezdívané na Věci veřejné. Následně sestavená vláda premiéra Petra Nečase se sama nazvala „vládou rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci“. Volební výročí však pravděpodobně nebude radostnou oslavou očekávané změny pro řadové občany České republiky.

Všechny předchozí vlády, bez rozdílu pravé či levé orientace, kdy někteří jejich bývalí členové zasedají v současné „vládě odpovědnosti“ či se podílejí na stávající vrcholné politické práci v parlamentu, opozici a prezidentské funkci, přivedli ve fázi vlastní opilosti bezbřehým liberalismem bez jakýchkoli regulací naši zemi do stavu velkého dluhu a strmě narůstajícího deficitu veřejných financí. Nebyli schopni odpovědně přistoupit k možnostem prosperujícího ekonomického vývoje, nebyli schopni jej využít, dokázali jej pouze vyjídat, bezmezně konzumovat, anebo jej také bez nejmenších skrupulí ve velkém rozkrádat.

Celý příspěvek

České zdravotnictví zatím prohrává

Nevím, kolik z vás čtenářů má doma psa, jako všemi milovaného a starostlivě opečovávaného člena rodiny, ale ti z vás, kteří ho máte, jistě potvrdíte, že pokud takového domácího mazlíčka všichni doma obstoupíte a zatlačíte jej do kouta, jdou všechny výcviky a vřelé vztahy stranou. Pes vás prostě pokouše. Je to srozumitelná a zcela normální reakce. Totéž platí i v psychologii lidí. Jakmile v komunikaci zaženete nějakého člověka do kouta a znehybníte jej, má tendenci jít do agrese. Z prostého zoufalství.

Tento proces se podle mého názoru právě odehrává na „diskusním“ poli českého zdravotnictví. Lékaři jsou dlouhodobě jako ovce drženi ve velmi těsných kotcích, jejich potřeby a nároky na snesitelnější podmínky existování jsou po dlouhá léta ignorovány. To je zřejmě i důvod, že po tak dlouhé době útlaku přicházejí s velmi tvrdými a agresivními prostředky boje za svá práva. Jsou prostě zoufalí!

Celý příspěvek

Děkuji pěkně, lékaři odcházejí!

Je mi opravdu líto českých lékařů a velmi s nimi cítím v jejich současné nelehké situaci, ačkoli sám jako klinický psycholog lékařem nejsem. Avšak již dlouhou řadu let pracuji v českém systému zdravotnictví, v nemocnici i v soukromém sektoru a mezi lékaři mám mnoho unavených a nespokojených přátel. Nejeden lékař je v současné době i mým pacientem v psychoterapii, takže z různých stran mohu vnímat naprosto nehoráznou zátěž doktorů přesčasovými hodinami, nočními službami a nesmyslně komplikovaným systémem povinného vzdělávání ve zdravotnictví. Český lékař je otrokem zdravotnického systému a jako otrok je rovněž předhazován českému pacientovi.

Z těchto důvodů zřetelně rozumím současnému tvrdému protestu lékařů proti stavu věcí, avšak zároveň mě upřímně mrzí, že PR firma, která celý protest technologicky tlačí a medializuje, posouvá nevhodně celou věc tak, že lékařům jde pouze o plošné a výrazné zvýšení platů. Zároveň s tím volí nejrůznější neetické a v podstatě lživé slogany typu „náš exodus, váš exitus“ a vyzývá lékaře k odchodu do zahraničí, čímž zcela zpochybňuje myšlenku, že by se mělo jednat o zlepšení a řešení situace v českém zdravotnictví. Lékaři jsou zmíněnými slogany stavěni do pozice namyšlených bohů či knězů bílé církve, kteří rozhodují o životě a exitu zbytku světa, a zároveň jsou nutně tlačeni do pozice citových a morálních vyděračů. Nechtěně tím naskočí na otevřenou možnost triviálního odsuzování kýmkoli. Jinými slovy jsou opět zneužíváni, tentokrát z druhé strany, zevnitř, pro zájmy všelijakých rathovských diktátorských fantasmagorií, zakuklených již léta ve strukturálních karcinomech LOKu, které postupně metastazovaly i do ČLK. Jak je vidět, teď by mohly celý organismus zdravotnictví konečně zahubit. Někdy si říkám, zda řadoví lékaři skutečně vědí, za co bojují a proti čemu vlastně protestují.

Celý příspěvek

Volby 2010: Předvolební matějská pouť

Volby do českého parlamentu jsou za dveřmi, čerstvě upečený koláč moci vypadá lákavě a politické strany skrze své voliče nedočkavě třímají v ruce nůž, aby zakrojily a rozporcovaly. Nutno říci, že se na to celé třesou a podřizují tomu vše, často i svou lidskou kulturu a úroveň. Stále je zde totiž velká skupina voličů, kteří se svou přízní počkají až do chvíle před volební urnou podle toho, co jim kdo výhodného nabídne. Právě pro tuto skupinu lidí je teď nutné uspořádat Matějskou pouť s nejrůznějšími atrakcemi a obskurními stánky s cukrovou vatou, po které se nakonec člověku udělá špatně od žaludku.

Jsme svědky nekontrolovaného vykřikování pouťových kamelotů, kteří útočí na podprahové a pudové vnímání lidí tím, že se předhánějí v bezuzdné nabídce peněz, dávek, podpor či péče, i když je zcela jasné, že většině z toho nemohou nikdy poctivě dostát (v době ekonomické krize a státního dluhu). Politici se nám prostě v závěrečném předvolebním finiši pokoušejí ukázat, jakým způsobem nás chtějí učinit šťastnými a spokojenými. A protože každý normální člověk po spokojenosti a štěstí v hloubi duše touží, bedlivě všem těm návrhům naslouchá. Otázkou ovšem je, zda za své štěstí považuje bezstarostné a někým zařízené konzumní přežívání, anebo zda touží po prostoru pro zodpovědné bytí sám sebou, pro vlastní aktivitu a chuť být druhým nějak prospěšný.

Celý příspěvek

Problémy s nespavostí a co s nimi?

Nespavost je v odborné literatuře definována jako stav nedostatečného množství a kvality spánku, který trvá dlouhé časové období. V úvahu není na prvním místě brána délka spánku, protože někteří lidé spí relativně krátce, a přesto se cítí svěží a za nespavce se rozhodně nepokládají. Naproti tomu jsou lidé, kteří objektivně spí zcela obvyklý počet hodin spánku, avšak cítí se nevyspalí a nesmírně trpí špatnou kvalitou spánku. Lze tedy říci, že o diagnóze nespavosti rozhoduje především subjektivní pocit člověka a jeho vlastní vnímání délky a kvality spánku.

V rámci nespavosti se objevují nejčastěji problémy s večerním usnutím, probouzením se během noci a obtížným znovuusínáním, anebo probouzením se příliš brzy ráno. Tyto potíže se obvykle různě kombinují a výsledným efektem u člověka je základní pocit, že se ráno necítí spánkem osvěžený, ba právě naopak. Po takové noci je člověk jako rozlámaný, unavený, ospalý, trpí poruchou soustředění, podrážděností a poruchami nálady, vnitřním napětím, úbytkem energie a motivace k aktivní činnosti. Tím je pak ovlivněn celý následující den.

Nespavost se typicky rozvíjí v době zvýšeného životního stresu a bývá více rozšířená u žen, starších lidí a socioekonomicky znevýhodněných lidí. Pokud se nespavost opakuje, často vede ke zvýšenému strachu z bezesných nocí a jejich následků. Člověk má potom tendenci neustále se daným problémem zabývat a udržuje tím bludný kruh.

Celý příspěvek

Moc a síla psychotestu. Není to iluze?

V sobotním vydání Lidových novin mě zaujala diskuse, v níž soudci kritizují neprůhledný výběr nováčků do vlastních řad, zejména pak psychologické testování, které je podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti povinné pro každého zájemce o práci žalobce nebo soudce, a v mnoha případech je i rozhodujícím parametrem při konečném přijetí resp. odmítnutí zájemce. Soudci se zlobí, že nějaký psychotest rozhodne o jejich dalším životě, a také jim vadí, že testování v České republice mohou provádět pouze dva psychologové, Dan z Brna a Prunner z Plzně. Do jejich metod nikdo nevidí a jejich konečné závěry jsou značně odvážné a pro mnoho lidí zcela nesrozumitelné.

Rozumím dobře vysvětlování Jiřího Dana, že lze psychologickým testováním odhadnout, kdo může podvádět, kdo může lhát, nebo kdy je u určitých zjištěných osobnostních rysů větší pravděpodobnost osobního selhání. Ale také vím, jak jsou psychologické testy konstruovány, jak se s nimi pracuje a jsem velmi dalek tomu si namlouvat, že pomocí testů poznám člověka, který sedí naproti mně, anebo dokonce člověka, který mi jen vyplní nějaký dotazník a já s ním nepromluvím ani slovo. Proto také vždy doporučuji používat psychotesty jen jako určitou inspiraci pro další proces diagnostiky, pozorování, rozhovor apod.

Celý příspěvek

Státní dluhy, moc a nemoc

Naše střídající se (svrhující se) vlády, bez rozdílu pravolevé orientace, trpí stejným syndromem. Mohli bychom jej nazvat „syndromem kolektivního popírání“ a dlužno dodat, že se jedná o civilizační neduh západní společnosti, jenž čas od času, a právě teď, vyústil v celkovou ekonomickou krizi. Naše společnost popírá, dokud to jen lze, jakékoli signály o tom, že existují meze hospodářského růstu, že tyto meze jsou v mnoha oblastech na dohled a v některých případech jsou již dosaženy. Tímto stylem to dále nemusí jít tak blahobytně a rychle, někde to nepůjde vůbec a někde to již dávno nejde.

Na základě zmíněného syndromu nám naše proměnlivé české vlády stále stejných lidí ukazují, že je velmi sexy a trendy pokračovat stejným způsobem dál, pořádat závody ve výši rozpočtových deficitů a vzájemně si předávat štafetový kolík státního dluhu. Pravice je podnikavější, takže by hned zaplatila kdejaký nesmyslně gigantický státní tendr, na kterém si pár tvořivých kamarádů od politiky a byznysu namastí kapsy. Levice je populističtější, takže kromě namaštěných kamarádských kapes ještě rozhází celé jmění oknem na ulici, ve formě demotivujících dávek a příspěvků. Její rozpočtový deficit je také znatelně vyšší. A navíc má nehezkou tendenci zvedat daně.

Celý příspěvek