Spojenými státy a celým civilizovaným světem otřásl další z řady hrůzných činů, kdy dvacetiletý mladík Adam Lanza během chvíle zavraždil na Základní škole Sandy Hook v Newtownu 27 lidí a následně pak i sebe. Tento čin není prvním, a podle mého názoru rozhodně ani posledním, jakkoli bychom si to všichni přáli. Případy vražedného řádění mladého člověka se velmi pravděpodobně budou ještě v budoucnu opakovat, ať se nám to líbí nebo ne. Jistě si vzpomeneme na podobnou událost z března roku 2009, kdy sedmnáctiletý Tim Kretschmer vtrhl na střední školu v německém Winnendenu a postřílel devět žáků společně s třemi učitelkami, takže tento problém se zdaleka netýká pouze Spojených států, ale i nás všech zde v Evropě.
Pokaždé, když se něco podobného přihodí, nastane krátké období velkých diskusí o tom, co by se mělo udělat, aby takové věci nebyly možné, padají silná slova, patetická prohlášení, zejména pak směrem ke zpřísňování zákonů o zbraních a jejich držení, směrem k úvahám o zákazu bojových her typu paintball či airsoft, popř. k úvahám o omezení počítačových her a filmů s tématikou násilí a agrese. Stejně tak tomu bylo i v roce 2009, kdy tehdejší německá vládní koalice CDU/CSU a SPD plánovala tyto zákony zpřísnit. A mimochodem, Tim Kretschmer svůj masakr na střední škole provedl v době, kdy Německo mělo již tehdy nejpřísnější zákony tohoto druhu v Evropě.