Obecná teorie motivace

(přednáška pro Ústav adiktologie v Praze 2.4.2008)

  • teorií motivace je celá řada podle jednotlivých filozofických východisek psychologických teorií, je to víceméně velmi nehezké a nezajímavé čtení a povídání, takže se tomu vyhneme a pokusíme se udělat jakousi souhrnnou obecnou teorii motivace, o které lze mluvit normálně a lidsky, aby se nám zde společně nedělalo špatně od žaludku a abychom nepromarnili vzácný čas
  • slovo motivace je termín odvozený z latinského motivus, což je forma slovesa moveo – pohybuji, v infinitivu movere – pohybovat
  • toto slovo tedy přeneseně vyjadřuje fakt, že v našem chování a jednání existují určité hybné síly
  • těmto hybným silám pak říkáme motivy
  • motivace je tedy hypotetický konstrukt (to je důležité si uvědomit, není to nic hmatatelného), pomocí kterého se snažíme vysvětlit naše cílené chování a jednání (a nic lepšího nás zatím nenapadlo)
  • někdy se také motivace rozděluje na vnější (je dána činy, které vyvolávají jiní lidé) a vnitřní (činy, které si vyvoláváme a spouštíme sami)

  • vždy platí, že vnitřní motivace je účinnější a silnější než motivace vnější
  • řada autorů chápe motivaci jako jednu ze základních a nejdůležitějších osobnostních struktur, někteří ji hodnotí jako strukturu nejzajímavější a nejkomplikovanější
  • zajímavost a důležitost motivace je dána mimo jiné i tím, že například jedno určité stejné jednání člověka můžeme ve výsledku posuzovat a hodnotit někdy až zcela protikladně – právě v závislosti na motivech, které tohoto člověka k jednání vedly (viz např. trestný čin nebo naopak velmi lidumilné jednání)
  • je důležité na tomto místě podotknout, že motivace vždy probíhá v nějakém čase, tzn. jedná se vždy o tzv. motivační proces
  • tento proces probíhá současně ve třech dimenzích, které si teď pojďme ukázat na nějakém konkrétním příkladu

 

  • představme si dobrého horolezce, který je zaujat vyprávěním kamarádů o tom, že někde v Dolomitech, třeba v Arcu, je úžasná horolezecká cesta, hodně obtížná, s převisy a spárami a její přelezení je velice hodnotným sportovním výkonem, neboli jak se říká, je to pořádný „prásk“
  • v dalším probíhajícím čase tento horolezec na cestu často myslí, pohrává si v myšlenkách s jednotlivými pasážemi a postupně dochází k tomu, že tu cestu přeleze také, cesta se pro něj stává výzvou a cílem
  • v tuto chvíli se motivační proces projevuje hlavně v první dimenzi, kterou je dimenze směru
  • dimenzi směru můžeme vyjádřit pomocí slov: „chci to a to, rád bych to a to, toužím po tom a tom, je pro mě přitažlivé to a to“, nebo naopak „nechci se zabývat tím a tím, nezajímá mě to či tohle“
  • vidí-li horolezec před sebou smysluplný cíl začíná být k němu intenzívně puzen a rozvíjí se druhá dimenze motivačního procesu, kterou je dimenze intenzity
  • jeho činnost a všeobecně lidská činnost je závislá na síle neboli intenzitě konkrétní motivace, protože dosahování cíle je vždy prostoupeno určitým úsilím
  • dimenzi intenzity obvykle vyjadřujeme pomocí slov: „docela bych chtěl, velice chci, strašně toužím…“
  • pokud je motiv horolezce trvalý a vede ho k tomu, že na cestě za vytyčeným cílem zdolává jednotlivé dílčí překážky a nepříjemnosti, kráčí postupně po cestě k naplnění svého cíle
  • tím se rozvíjí třetí dimenze motivačního procesu, a tou je dimenze stálosti
  • dimenze stálosti motivačního procesu je také často nazývána vytrvalostí nebo vůlí a vyjadřuje schopnost člověka překonávat nejrůznější vnitřní i vnější překážky
  • všimněme si, že motivace je velmi těsně svázána s vůlí a uskutečňování cíle bez vůle nemůže existovat
  • platí to i naopak, vůle je naprosto prázdný hypotetický konstrukt v případě, že neexistuje motivace
  • jedno bez druhého nemůže být, a to je dobré si uvědomit, když někomu vtloukáme do hlavy, že musí mít pevnou vůli a kdesi cosi
  • když už jsme u horolezce, tak fenomén vůle hezky zachycuje postřeh známého lezce Reinholda Messnera, který říká, že „lidská vůle je neuvěřitelně mocná síla a potenciál možného. Vydat ze sebe vše můžeme všichni více, než ve skutečnosti chceme.“
  • a ještě jednou Reinhold Messner, který vystihuje sám za sebe i celý motivační proces: „Z mlhavých záměrů a idealistických představ se postupně stává potřeba a potom i konkrétní podnik.“

 

  • Messner mimoděk ve své úvaze zmiňuje základní zdroj motivace, kterým je potřeba
  • dotýká se tím faktu, že motivace má teoreticky 5 základních zdrojů, které tvoří tzv. motivační strukturu, nebo také tzv. motivační profil každého člověka
  • do motivační struktury řadíme těchto 5 zdrojů vnitřních hybných sil:
  1. Potřeby
  2. Návyky
  3. Zájmy
  4. Hodnoty
  5. Ideály
  • potřeba je základním zdrojem motivace
  • potřeby můžeme vidět jako hypotetický pojem pro označení určitého, mnohdy konečného zdroje motivační síly
  • hlavním znakem potřeby je prožívaný nedostatek něčeho a tento nedostatek nemusí být vždy zcela uvědomovaný, ale je vždy pociťován jako víceméně nepříjemné vnitřní napětí
  • potřeba je pak pocitem člověka, že je nutné něco udělat vzhledem k pociťovanému napětí
  • v obecné psychologii osobnosti se potřeby ještě dělí na primární a sekundární
  • primární potřeby – fyziologické potřeby, hlad, žízeň, teplo, spánek, sex…
  • tyto potřeby jsou zcela nezávislé na vnějším sociálním prostředí a objevují se vždy a u všech
  • sekundární potřeby – závislé na mezilidské interakci s okolním světem
  • patří sem:

potřeba bezpečí – člověk se potřebuje cítit zabezpečen a mimo nebezpečí

potřeba seberealizace – potřebuji nalézt sebenaplnění a realizovat vlastní potenciál

estetická potřeba – člověk potřebuje kolem sebe symetrii, řád a krásu

potřeba poznání – potřebujeme zkoumat, rozumět a vědět

potřeba uznání – člověk potřebuje dosáhnout úspěchu, být oceněn, uznán, být považován za kompetentního

potřeba sounáležitosti a lásky – potřebujeme být přijati druhými, někam patřit, družit se s ostatními, mít někoho rádi a být druhými milováni

  • sekundární potřeby vždy navazují na potřeby primární, tzn. mohou být plně uspokojovány v případě, že jsou uspokojeny potřeby primární
  • na tomto místě je velmi důležitá poznámka, že potřeby mohou být ne vždy zcela uvědomované, popř. úplně nevědomé, tzn. takové, u kterých si člověk vůbec neuvědomuje motivační souvislost
  • může pak být puzen dělat věci, kterým nerozumí, anebo je vědomě dělat nechce, protože jsou pro něj v danou chvíli nevýhodné
  • to je vlastně základní princip neurózy

Návyky jako zdroj motivace

  • princip spočívá v tom, že v průběhu celého života máme tendenci realizovat některé činnosti častěji, nebo dokonce pravidelně a navíc většinou v určitých pro nás typických situacích
  • vzhledem k pravidelnosti dochází k opakování těchto činností, a ty se pak stávají svým způsobem našimi stereotypy neboli návyky
  • návyk tedy můžeme definovat jako opakovaný, fixovaný a zautomatizovaný způsob činnosti člověka v určité situaci
  • vzniká pak zajímavý logický řetězec, kdy určité situace a problémy začne člověk řešit stereotypně, vzniká návyk a postupně závislost na tomto navyklém způsobu řešení
  • je to vlastně princip vzniku závislosti

Zájmy jako zdroj motivace

  • zájem je jakýmsi trvalejším zaměřením člověka na určitou oblast předmětů nebo jevů
  • zájem se tedy postupně vyvíjí jako určitý specifický soubor motivů, který se objevuje v životě daného člověka častěji a opakovaně
  • motivace ve směru osobních zájmů je velmi důležitá pro rozvoj a obohacení člověka v souvislosti s jeho individuální osobnostní strukturou
  • můžeme k tomu říci, že kolik je činností a kolik je lidí, tolik je také různých zájmů
  • zájem je také rozhodujícím parametrem ve směru motivačního zaměření každého z nás

Hodnoty jako zdroj motivace

  • v průběhu získávání životních zkušeností se člověk setkává s nejrůznějšími skutečnostmi
  • tyto skutečnosti se snaží poznat a přisoudit jim ve svém životě určitý význam neboli určitou hodnotu pro sebe sama
  • hodnotu pak může člověk věcem dávat z pohledu vlastního prospěchu anebo z hlediska prospěchu celé společnosti lidí
  • mnohdy právě základní hodnocení člověk přejímá v průběhu vývoje ze svého nejbližšího sociálního prostředí
  • postupně si vytváří tzv. hodnotové mapy, které se postupně stávají součástí jeho individuálního hodnotového systému
  • hodnotový systém je pro každého velice důležitou věcí, protože ovlivňuje konkrétní jednání člověka v různých situacích
  • je pravděpodobné, že člověk bude motivován k činnostem, které povedou ke skutečnostem podle hodnotové hierarchie důležitějším a vyšším, tzn. ke skutečnostem, kterým člověk připisuje ve svém životě vysokou pozitivní hodnotu a naopak se bude vyhýbat věcem, kterým připisuje hodnotu negativní
  • je jasné, že každý člověk má jiný systém hodnot a hodnotou pro něj může být prakticky cokoli
  • existují ovšem jakési obecně platné hodnoty, jako je např. zdraví, práce, rodina, přátelství, vzdělání, peníze, upřímnost, úspěch…

Ideály jako zdroj motivace

  • ideálem rozumíme určitou mentální nebo názornou představu něčeho subjektivně velmi žádoucího a pozitivně hodnoceného, co člověk v průběhu svého života získává zejména z okolního celospolečenského kontextu, od rodičů, anebo hlavně od lidí, které považuje za svůj vzor, a se kterými se více či méně identifikuje
  • rodí se tak potom jakási ideální představa o tom, jak by chtěl svůj život žít, proč by ho tak chtěl žít, jak by si vlastně chtěl a potřeboval následně nastavit systém svých osobních hodnot
  • zakládá se tím v podstatě smysl toho, proč člověk zde na světě žije
  • přirozenou lidskou vlastností je touha po porozumění vlastnímu životu, pochopení a nalezení smyslu života a zároveň možnosti si svůj život nějak vykládat a nějak si ho samostatně na vlastní zodpovědnost rozvrhovat

Dvě konkrétní poznámky k motivaci

1.

  • co se týče vlastních motivů k nějaké činnosti, většinou není situace tak ideálně jednoduchá, že by prostě existoval jeden motiv, na základě kterého by člověk zahájil celý popsaný motivační proces a nějak jednoduše jednal
  • obvykle se vyskytuje pospolu celá řada motivů, a to často zcela protichůdných
  • tato situace pak zakládá stav, kterému říkáme intrapsychický konflikt
  • strategie zvládání takových vnitřních konfliktů nám postupně umožňuje celou situaci nějak zvládnout, ustát a nalézt pro sebe žádoucí směr dalšího jednání, tedy motivačního procesu
  • každý člověk zvládá tyto konflikty různým způsobem a s různou úspěšností

2.

  • existuje přímý a dobře prozkoumaný vztah mezi motivací a výkonem
  • závislost mezi úrovní motivace a úrovní výkonu   (Yerkes – Dodsonův zákon)