Zkratky jsou na jedné straně v našich životech důležité, neboť přinášejí možnost rychlého dorozumívání a účinné akce. Diagnostické zkratky v medicíně umožňují snadnější komunikaci mezi lékaři, kteří následně mohou rychleji a účinněji pomáhat. Kódová označení v nejrůznějších lidských činnostech a odborných profesích s sebou přinášejí efektivitu, protože šetří drahý čas.

Na straně druhé však zkratky v myšlení a názorech s sebou přinášejí nebezpečí přílišného zjednodušování, možnost manipulace a vyloučení konstruktivní diskuse. V takových případech zmíněné zkratky působí rozdělení, nedorozumění a zcela nepřiměřenou míru emocí, neboť slouží jako projekční plátno pro nejrůznější fantazie, úzkost a touhu po radikálních řešeních.

Po ohavných a tragických teroristických útocích, které zažila Paříž v pátek 13. listopadu se v médiích evropské, tedy i české, společnosti objevila jedna obzvláště nebezpečná zkratka. Islám je terorismus, uprchlíci jsou islám, uprchlíci jsou teroristé. Domnívám se, že tato podsouvaná zkratka se nesmí zahnízdit v našich myslích, protože plodí úzkost, strach, hněv, agresi, nenávist a rozdělení. Přesně v okamžiku, kdy se jako Evropané a Češi potřebujeme spojovat a vytvářet pevnou jednotu.

Když jsem v živém televizním přenosu uviděl našeho prezidenta Miloše Zemana, který se účastní vzpomínkové akce u příležitosti výročí studentské demonstrace 17. listopadu na pražském Albertově, který stojí na jednom pódiu s panem Konvičkou, s panem poslancem Černochem a s celým Blokem proti islámu, a kterému na počest mávají lidé s xenofobními, islamofobními a rasistickými transparenty, plnými nenávisti, začal jsem sám mít strach.

Miloš Zeman se rozhovořil o tom, že není „hlasem médií“, ale „hlasem občanů této země“. Zcela zřetelně stál a hovořil na tom pódiu jako podporovatel šíření strachu a nenávisti k islámu. Opravdu vox populi? Anebo jen pro tuto chvíli populistický Zeman? Mám obavu z nahnědlé společnosti a nechci být její součástí. Zeman rozhodně není mým hlasem. Stále věřím, že Miloš Zeman není hlasem většiny společnosti.

Prezident Zeman je stále prognostikem. Řada jeho úvah a upozornění je zajímavá a obdivuhodná, vezmeme-li v potaz jeho celkový zdravotní stav a mentální možnosti. Proto si nedělám iluze o tom, že Zeman neví, co říká. Stejně jako řada jiných politiků si na lidských tragédiích v Paříži hyenistickým způsobem vytlouká politické body do budoucna. Rád provokuje, to je pravda, sám mám provokativní myšlenky rád, ale jeho vystoupení na Albertově bylo podle mého názoru za hranou lidského vkusu.

Mediální prostor a ústa politiků jsou v posledních dnech plné zkratek a skrytých manipulací v očekávání budoucího profitu. Ale tyto zkratky se nám mohou šeredně vrátit v podobě nesnášenlivé a rozdělené společnosti, v podobě strachu, který umožní aplikaci moci na těch úzkostných. Kdo v úzkosti odevzdá moc druhému, zůstává sám ne-mocný. Je to vlastně v širším slova smyslu princip a pojetí nemoci, jak ji známe. Čím mocnější je naše zúzkostňující medicína a lékový průmysl, tím nemocnější jsme my sami.

Nedopusťme, aby zde někdo nacházel zkratky a jednoduchá řešení. Nehledejme figuru vůdce a spasitele. Nenechme se rozdělit šířením strachu a nenávisti, protože právě v těchto dnech se potřebujeme sjednotit a hledat společná řešení. Potřebujeme zachovat hodnoty demokracie a ne o ně přijít. Zachovat si schopnost soucitu a sounáležitosti. A hlavně, zachovat si prostor svobodné diskuse, která má ovšem i své jasné meze, kterou je například právě tendence podněcování k zášti a nesnášenlivosti.

Na druhé straně však nezpochybňujme odsouzení tak hrozných činů, ke kterým došlo v Paříži. A uvědomujme si stále jednu věc: právě radikální islamisté a různí jiní (nemuslimští) teroristé mají svou mysl uspořádanou pouze ve zkratkách, zjednodušeních a polaritách. Proto jsou dobře vybaveni k tomu, aby i podle zkratek prováděli své činy. Zkrat a konec.

Nesmíme dopustit, aby se terorismus stal synonymem k uprchlíkům. Je naší lidskou povinností jim poskytnout pomoc v nouzi. Ale je naším demokratickým právem si je pečlivě prověřit, a rovněž jim jasně říct, že v Evropě se žije pouze s našimi hodnotami. Ženy jsou zde rovnoprávné, burky se nosit nebudou, ramadán nevedeme, chceme vzdělání a nástup do práce, ctíme svobodu slova a projevu, ale pravidla určujeme my. Multi kulti se nepovedlo, sorry, jsme zase o krok dál. Berte, anebo nechte být.

V Liberci 17.11.2015

Petr Moos, klinický psycholog a psychoterapeut

Klíčová slova: Miloš Zeman, Blok proti islámu, Albertov, 17. listopad, demokracie, terorismus, Paříž, teroristické útoky, politika, xenofobie, islamofobie, rasismus